Dosavadní celek uměleckých prací DAGMAR ŠUBRTOVÉ podává zprávu o dlouhodobém prožívání/promýšlení několika relevantních témat a zviditelňuje jejich obsahovou intenzitu. Jsou to především zájem o patrné i podpovrchové proměny míst vlivem industriálních zásahů člověka a vědomí regeneračních schopností těchto lokalit jako důsledku působení mocného principu jednoty / syntézy polarit. Obě obsahové linie s prostředím a okolím Synagogy na Palmovce bytostně rezonují. Zkušenost s průzkumem materie zasažené vztahem k přírodě jako těžebnímu zdroji autorka nechává v prostoru zaznít v existenciální expresi. Tvaroslovím vystihuje architekturu, podstatu rostlinných organismů, z materiálů, které již dosloužily svému původnímu určení. Do současné instalace zakomponovala i přírodní prvky z okolí synagogy. Odkazuje k jeho charakteru jisté hybridnosti a vykořeněnosti, jako přirozených výsledků sociálních procesů. Pracuje ale s otevřeností této dějovosti, díky které se její instalace v obecné rovině stává dočasným záznamem kontinuity kvalitativní proměny hmoty i vědomí.

DAGMAR ŠUBRTOVÁ (*1973) reflektuje vlastní témata v řadě site specific instalací či výstav, realizovaných již od dob studií (Výtvarný institut UJEP v Ústí nad Labem, 1993–1994; Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 1994–2000) – výběr z posledních několika let: Stella Maris, GASK, Kutná Hora, 2020; Zmlazení, Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem, 2022; Paralles (s Peterem Cusackem), Berlín, 2022; Zkouška ohněm, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem, 2023; Ze světla do tmy, ze tmy do světla, Galerie Jilská 14, Praha, 2023; Někdy z dálky doléhá vše, Galerie Lázně Liberec, 2024; Probíhající děj proměny, Galerie Dole, Ostrava, 2024. Svými tvůrčími aktivitami vstupuje dále i do pedagogické či kurátorské oblasti. V letech 2004–2013 působila na pražské VŠUP jako odborná asistentka. V Kladně, kde od roku 2000 žije, připravila v roli kurátorky v letech 2002–2010 řadu výstav pro muzeum při dole Mayrau (Vinařice u Kladna) a od roku 2018 iniciovala a zrealizovala četné výstavy a akce zprostředkovávající umělecký odkaz Jitky a Květy Válových (Dům Válovek). V letech 2000–2020 dále naplnila kvalitním kurátorským konceptem legendární výstavní prostor v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR v Praze. Byla hlavní kurátorkou mezinárodního a mezioborového výstavního projektu Frontiers of Solutide (s Milošem Vojtěchovským, 2015–2017), nebo dále například Festivalu m3 – Mezi meziprostory (s Ivou Mladičovou, 2022). Vybraná témata často reflektuje ve spolupráci s přírodovědci a sociálními antropology. Je spoluautorkou knihy Současná umělecká díla v krajině (s Radoslavou Schmelzovou a Radkem Mikulášem, Praha 2014). V roce 2025 obdržela cenu Medy Mládkové.

dagmarsubrtova.

Kurátorkou a autorkou textu je Iva Mladičová.