“Vím, Bože, hluboko v to věřím, že mi ještě podáš ruku. Vím, že mě čeká ještě něco hezkého. Vím to, protože jsi mi přece nedal takový život, abych skončil tady, takhle”.

Otonde Odera se cítí být vyvolený boží prozřetelností - ať už je to přežití momentu narození bezbranné matce uprostřed divočiny v obklíčení hyen, únik smrti jen o vlásek při útoku hrocha nebo prominentní život jako kuchař krvelačného ugandského diktátora Idiho Amina, který prý dokonce jedl maso svých protivníků. Při setkání s Otonde Oderou, který jako by se narodil a žil několikrát se nelze vyhnout otázkám týkajícím se univerza, vzestupů a pádů, rodině Baracka Obamy, ale ani bizarnímu receptu na kozu upečenou vcelku a servírovanou vestoje.

„Ubývá mi sil. Dům – sám vidíš. Díry ve zdech a střeše jsou tak velké, že skrz ně prostrčíš ruku. Když prší, prší nám na hlavu. Když fouká vítr, fouká nám do obličeje. Viděl jsi taky náš záchod – hluboká díra v zemi. Vždycky, když tam v noci jdu, tak se bojím, že tam spadnu a utopím se ve sračkách. Řekl bys, že takhle bydlí člověk, který vařil pro prezidenty? Kterému tiskli ruku plukovník Kaddáfí a císař Haile Selassie?“

Inscenační tým:
režie, scénář: Ewa Zembok
dramaturgie, scénář: Matouš Danzer
výprava: Jana Hauskrechtová
produkce: Pavlína Košáková
hrají: Václav Marhold, Markéta Ptáčníková

Inscenace vzniká v koprodukci s platformou Rekultur z.s.

16. 9. 2026
facebook akce

S podporou

Ministerstva kultury
Magistrátu hlavního města Prahy
Městské části Prahy 8
Státního fondu kultury
Polského institutu v Praze